„Antidote“… Tak moc jsem doufal, že tohle album dostojí svému jménu a poskytne mojí duší utěšení po malé bolístce, kterou způsobil nemastný neslaný předchůdce „Darkness and Hope“. Leč v číši téhle je ještě více jedu, a tak jen přisypává sůl do ran. Mí zbožňovaní MOONSPELL tápou v temnotách a kamsi se vytrácí jejich charisma i vizionářská aura…

A přeci… „Antidote“ je dobrá deska, která se však zasekla kdesi v hlubinách času a vyplavala na povrch se zpožděním šesti let. Jakoby ztracený evoluční krok mezi temně metalovým „Irreligious“ a písničkářským „Sin/Pecado“ vyplul náhle z temnot. Ale čas se pohnul a je trochu pozdě na návraty do minulosti, alespoň pro kapelu s renomé MOONSPELL…

Pokud bychom o „Darkness and Hope“ hovořili jako o zastavení se a letmém ohlížení se zpět, pak Antidote je rozhodnou otočkou se a pochodem směrem proti proudu času. Už úvodní a také první zveřejněná píseň „In and above Man“ vane zatuchlinou pravzoru MOONSPELL – českými ROOT. Výrazné riffy s nepojmenovatelným exotickým nádechem, dominantní rytmika opřená o záseky a oba kopáky stabilní opory Mikea Gaspara, Ribeiro řvoucí bez útěkům k čistému vokálu… Překvapivě syrová záležitost a nikoli osamocená. Taková „Lunar Still“ svým ztichlým stereotypním tepem a šeptavou deklamací Fernanda Ribeiry připomene hypnotickou „Vampirii“ z debutu „Wolfheart“ a závěrečným mohutným nájezdem nabroušených kytar se dovolává až k blackovému levobočkovi kapely – DAEMONARCH. Mnoho prostoru dostává i Gaspar a jeho artilérie, dlouhé pohrávání s perkusemi (kotli zejména) působí silné flashbacky na Bezvěrce. Příkře metalová tvář alba, kterou reprezentují zejména skladby výše jmenované a song „Lowering Skies“, je v kontextu tvorby Portugalců hodně zvířecí, ostrá, jakoby neučesaná, ale vždy scelovaná perfektně šlapající rytmikou a expresivním řevem i šepotem Ribeira…

Druhá tvář Antidote je o poznání přívětivější a za jejího vlajkonoše možno považovat singlovku „Everything Invaded“. Klasický dark metal s temnou melancholickou atmosférou, jaký kapelu proslavil v jejích počátcích... MOONSPELL se mohou opřít o dvě konstanty, charismatického Ribeira a jižanský cit pro silné melodie. Přesto se nemohu zbavit, že druhého ubylo a tím i první jaksi ztrácí kouzlo. Geniální jednoduchost „Opia“ se ne a ne vrátit a všechny ty na první poslech úžasné písně (jako třeba zmíněná „Everything Invaded“ či „A Walk on the Darkside“) se velice rychle obnosí a ztratí prvotní kouzlo. Snaha o evokaci starých časů je zřejmá a logická (je jasné, kdy byli MOONSPELL nejúspěšnější), ale alespoň mně přijde nedůvěryhodná a vyčpělá. Ano, většina písní ční nad konkurencí, uchovává si nezaměnitelnou portugalskou muzikálnost i temné charisma, ale svůj vzestup jakoby měli poslové intelektuálních temnot již za sebou… a nyní pomalu sestupují.

Zklamání… Neznám přesnější slovo, které by vystihlo mé pocity z Antidote. Album se mi dobře poslouchá, ale neoslovuje mě tak jako staré desky, ani mě neprovokuje tak jako Butterfly FX. Je to pohledná gotická děva, která leží ve vašem loži, krásná, leč chladná a odměřená. Mám z téhle desky pocit, že skutečně měla přijít po „Irreligious“ a ne v roce 2003. Už opravdu nevím, co si o MOONSPELL myslet… Jen tápou, nebo jsou navždy ztracení?